Předávkování vitamínem C: příznaky, rizika a jak se mu vyhnout

Kdo by čekal, že něco tak běžného, jako je předávkování vitamínem C, může lidem zamotat hlavu? Většina z nás má vitamín C spojený hlavně s pomeranči, šípkovým čajem a radami babiček, že ho potřebujeme na imunitu. Vzpomínám si, jak jsem při každém škrábnutí v krku pila litry citronové vody a cpala se šumivými tabletami. V hlavě mi hlodala myšlenka – existuje vůbec nějaké „příliš mnoho“ vitamínu C? Co když ho sním moc? Rozebereme, co přesně se může stát, když tahle hranice praskne a zda by měl člověk, co bez kapslí nedá ani ránu, začít panikařit.

Jaké má vitamín C v těle funkce a jak se vstřebává?

Než se ponoříme do problémů s předávkováním, je fajn vědět, proč vlastně vitamín C vůbec řešíme. Oficiálně ho známe jako kyselinu askorbovou. Asi půlka Brna po něm sahá nejen při začínající rýmě, ale třeba i když se řízne nebo potřebuje dodat energii při stresu. Vitamín C je zásadní pro tvorbu kolagenu (takže nejen pro imunitu, ale i pěknou pleť nebo klouby), podporuje vstřebávání železa a bojuje proti volným radikálům. Fiskální síla antioxidantů v akci.

Céčko je rozpustné ve vodě. Tělo se s ním vůbec nemaže – použije, co potřebuje, a zbytek klidně pošle pryč močí. Proto milovníci doplňků často věří, že předávkování je jenom přelud. Škoda by byla nedoplnit, že při vysokých dávkách už ledviny nemusí být tak nadšené z toho, co mají filtrovat.

Podívejme se na vstřebávání. Malé dávky tělo pošle tam, kam je třeba. Při vyšších dávkách (třeba 1 000 mg a víc naráz) už ale výrazně klesá množství céčka, které skutečně doputuje do krevního oběhu. Zbytek odejde, většinou dost rychle. Takže koupit si megabalení šumivých tablet a sníst je během dvou dnů vám asi nedá superschopnosti. Ani u dětí, ani u Pavla z naší domácnosti, který své „vitamínové večírky“ občas řeší s ledovým čajem a vitaminovými bonbony.

Jak vypadá předávkování vitamínem C?

Pojďme si narovinu říct – akutní otrava vitamínem C je spíš extrém (teoreticky byste museli spořádat několik desítek gramů naráz). To ale neznamená, že „pro jistotu k dobru“ pár tisíc miligramů denně je bez následků. Lidé obvykle pocítí především zažívací problémy. Tělo totiž nečeká, že mu naservírujete tvořenou šumivku za půl hodiny, a pokud to přeženete, odmění se krásnými trávicími zážitky – průjmem, bolestí břicha nebo křečí. U někoho žaludeční nevolnost, zvracení nebo nenadálý výlet na toaletu.

Kromě běžných trávicích reakcí může příliš vysoký přísun vitamínu C zvýšit riziko vzniku ledvinových kamenů, hlavně u lidí, kteří k nim mají sklony (pozor, pokud v rodině někdy někdo trpěl na ledviny). Céčko se v těle metabolizuje na oxaláty; když oxalátů máte moc, můžou se vysrážet a zalést právě do ledvin. Tohle není žádná teorie do prázdna – v roce 2016 zveřejnila Harvard Medical School analýzu, že dávky nad 1 000 mg denně mohou být u náchylných jedinců problém.

Menší extrémy jsou alergické reakce. Jsou vzácné, ale někdo prostě může na velké dávky céčka zareagovat kožní vyrážkou. Speciálně ženy s poruchami ledvin by měly být opatrné – pamatuji si, že známá po akutní infekci a překročení doporučené dávky skončila na pohotovosti, protože si naivně myslela, že přírodní znamená automaticky bezpečné. Další extrémy? Zvýšení hladiny cukru v krvi, pokud ho člověk změří v nesprávný moment (céčko krátkodobě snižuje přesnost některých výsledků), nebo falešně zvýšené hodnoty některých laboratorních testů, což může komplikovat diagnostiku různých nemocí.

Pravda ale je, že běžné předávkování vitamínem C většinou neohrozí zdravého člověka na životě. Rizikem se stane tam, kde už je organismus oslabený, nebo se bere spousta dalších doplňků. Nikdy ale nelze předem vydedukovat, jaká dávka je už moc právě pro vaše tělo. A tahle nejistota z toho dělá téma, které by měl člověk brát vážně. Zvlášť pokud sáhnete po výživových doplňcích a nevezmete v potaz, kolik vitamínu čerpáte z potravy.

Jak zjistíte, že jste se céčkem opravdu předávkovali?

Člověk by čekal nějaký červený semafor: blik, blik, pozor, předávkoval jste se! Realita je trochu míň dramatická, ale hlavní příznaky poznáte celkem rychle. Pokud do sebe ládujete céčko ve vyšších dávkách několik dní v kuse a najednou se začnete necítit dobře, hlavními signály jsou:

• Nezvykle řídká stolice, průjem
• Křeče v břiše, pocity na zvracení či žaludeční nevolnost
• Někdy i pálení žáhy nebo „těžký žaludek“
• U náchylných lidí objev alergické vyrážky
• U žen s citlivými ledvinami bolest ledvin nebo změny v močení

Kdo už někdy snědl celou krabici multivitaminů pro děti typu gumových bonbonů (nebudu jmenovat, ale asi chápete, že Pavel už se někdy v obchodě neudržel), ví, že záchod je nejčastější místo, kam se po takové „vitamínové party“ chodí. Ještě k laboratorním testům: céčko může zkreslit výsledky některých krevních testů. Pokud tedy čekáte na důležité výsledky (třeba hladina kreatininu kvůli ledvinám), není fajn do sebe ládovat zvýšené dávky vitamínů. Váš lékař by o nich měl vždycky vědět – u nás doma už to ví i naše paní doktorka, protože i obyčejný „pitomý“ céčko může způsobit zbytečný stres, když v laborce naměří něco, co ve skutečnosti není problém.

Největší nebezpečí hrozí paradoxně těm lidem, kteří vitamín C berou na dlouhodobé „preventivní“ základě ve velmi vysokých dávkách. Nikdo totiž nehlásí po týdnu, že tělo přestane stíhat vylučovat všechen přebytek, nebo že se postupně zvyšuje riziko ledvinových kamenů. Tyhle chronické stavy mohou člověka překvapit, když se problém projeví až za pár let v bolesti, kterou nikomu nepřeju. Ostražitost je prostě na místě i u věcí, které vypadají neškodně.

Kolik vitamínu C je vlastně moc a jak správně dávkovat?

Ptáte se, co je bezpečná dávka? Pro dospělého, průměrně zdravého člověka doporučuje WHO kolem 75–100 mg denně, vyšší dávky (až 200 mg) jsou doporučované při zátěži nebo nemoci. Český Státní zdravotní ústav udává jako horní bezpečnou hranici 1 000 mg denně pro lidi bez zdravotních omezení. Malé děti potřebují podstatně méně – cca 30–50 mg denně.

Velké dávky, které vás mohou poslat na záchod častěji, začínají někde kolem 2 000 mg. Dávky nad 3 000 mg denně dlouhodobě? Ne, fakt to není cesta ke zdraví. Nadto je dobré vědět, že většinu vitamínu C najdete ve stravě: paprika, černý rybíz, brokolice, jahody, šípky, kiwi – kdo jí čerstvě, jen málokdy má opravdový nedostatek.

Kolik vitaminu C je ve stravě? Ve 100 g červené papriky najdete klidně i 120–150 mg, což pokryje celodenní potřebu většiny lidí. Pokud se vám zdá, že bez tablet nejste schopní přežít podzim, zkuste místo toho sáhnout po domácí limonádě z čerstvého citronu. Trik je v pravidelnosti. Tělo si neumí vitamín C skladovat do zásoby (jako třeba vitamín A nebo D), proto stačí běžné jídlo a sem tam čaj ze šípků.

Když už se rozhodnete pro doplněk stravy, vybírejte takové, kde je jasně napsané množství v jedné tabletě či sáčku. Dejte si bacha na kombinované produkty typu „600 mg v jedné tabletě, užívejte 2x denně“ – tam už běžně překročíte doporučené maximum. Děti a těhotné ženy musí být obzvlášť opatrné, protože jejich těla jsou na minerály a vitamíny mnohem citlivější.

Praktický tip pro chytré: Pokud máte pocit, že na vás leze bacil, klidně jeden až dva dny trochu přidejte, ale jakmile kašel poleví, vraťte se k běžné dávce. V extrému si můžete způsobit víc škody než užitku a vaše ledviny vám dlouhodobě nepoděkují. Vitamín C rozhodně není univerzální lék na všechny neduhy. Naopak – dlouhodobé mega dávky rezervujte maximálně na doporučení lékaře a vždy s vědomím, co přesně konzumujete skrz potraviny a doplňky.

Máte doma někoho, kdo miluje šumivé tablety a vitamínové žvýkačky? Zkuste tuhle jednoduchou radu: spočítejte si společně příjem céčka ze všech zdrojů – možná budete překvapeni, že s běžnou stravou, ovocem a zeleninou to jde samo. Tabletka opravdu není vždycky nutná.